Fall into his arms

5. dubna 2012 v 19:36 | Evíí & Mrs.Niam* |  FF-Fall into his arms
Takže dneska Nová FF Usmívající se

1díl
Pobrukovala jsem si melodii, netušila jsem co z toho bude. Na papír jsem škrábala nějáká slova, která se mi k tomu hodila. Zadívala jsem se na načmrkané jméno. Elena, bylo mi opravdu povědomé. Dala bych ruku do ohně za to, že mě tak rodiče pojmenovali téměř před 18 lety. Vložila jsem papíry spolu s tužkou do malého baťůžku. Sledovala jsem černo černou noc a věřila, že začnu konečně normálně žít. Zapomenu co se stalo, všichni na mě zapomenou. Letěla jsem vstříc novému cíly, rukou jsem si opatrně a majetnicky přejížděla po neznatelně vypouklém břiše. Poslední slova z písničky dozněla, když za mnou došla letuška a oznámila mi, že přistáváme. Poděkovala jsem jí a připla si pásy, poté jsem si jen stáhla gumičku ze svých nově upravených vlasů. I když jsem si byla jistá, že mě poznají i bez toho, nechtěla jsem vynikat. Přistáli jsme, vystoupila jsem a rozhlédla se po letišti. Z povzdálí jsem sledovala lesknoucí se foťáky. Překvapilo mě to, nepředpokládala jsem, že by někdo přišel na to, že už jsem tu. Chvíli jsem přemýšlela co se za poslední 2měsíce mohlo stát. Pobývala jsem u táty ve Španělsku a pak jsem byla doma v Česku, moje matka se znovu vdala. Přeju jí to,přece jen vybrala si dobrého chlapa. Tomáš je super. Za tu dobu jsem hodně přemýšlela, až moc. Věděla jsem jistě co chci a jak toho dosáhnout. Chtěla jsem dodělat školu, proto jsem se ocitla zrovna tady v New Yorku, kde jsem viděla, že toho můžu dosáhnout. Domluvila jsem si praxi s juniorským hokejovým klubem. Avšak i přes to jsem zapomínala, že Amerika nikdy nespí. Znovu jsem se rozhlédla po letišti a s udivením zjistila, že už jsou téměř všichni pryč. Nechtěla jsem tu zůstávat, nasadila jsem si sluneční brýle a šla hledat své zavazadla. Když jsem je našla rychle jsem je popadla a namáhavě vytáhla ven. Teď jsem opravdu litovala, že jsem si tolik věcí vzala. Nechápu, jak se mi to tam vše vlezlo. Najednou se kolem mě prorvávaly ječící fanynky. Nechápala jsem. Jedna do mě vrazila tak, že mě povalila i s kufry. Opravdu mě to naštvalo a jen jsem po ní něco křikla. Nebyla bych to já, kdybych se nešla podívat co se děje. Někdo vystupoval, protahoval se davem. Někdo známý a populární. Byla jsem si jistá, že jsem se toho všeho vzdala. Nemohla jsem tu stát. Už byli skoro u mě. 5 usměvavých kluků, nic jim nechybělo. Moje srdce tloukalo jako splašené a co víc v tu chvíli so jsem popadla kufry stalo se to, čeho jsem se nejvíc bála. Trvalo to jen sekundu. Nebylo to dýl. Podíval se na mě, naše oči se střetly a ten neúprosný nával emocí...Bylo to, jako by mě znovu miloval...V tu chvíli jsem ovšem popadla vše co jsem měla a uháněla pryč, možná jsem slyšela hlasy, které na mě volaly, ale v tu dobu už jsem zabouchla dveře taxíku a ujížděli jsme pryč...Nechci si nic nalhávat, nikdy mě nemiloval.. Ty oči plné lásky byly jen má představa.. Nic jiného jsem neviděla, jen jeho oči, které mi celou dobu lhaly...
Projížděli jsme ulicemi New Yorku,k mému bytu. Bydlím v takovém drobném bytovém domě,kde jsou milý sousedi a hlavně krásný výhled na tohle dokonalé město.
Myslela jsem na to co se stalo na letišti jak se střetli naše pohledy, jak mým tělem proběhl ten zvláštní, elektrický proud...Hleděla jsem upřeně na osvícené mrakodrapy a vysoké mosty a přemýšlela nad tím vším. Zase jsem přemýšlela tuhle činnost provozuju nějak moc často... Dojeli jsme k domu,kde bydlím. Taxikáři jsem zaplatila a vylezla. Dlouho jsem tu nebyla, ale potřebovala jsem to. Nadechla jsem se toho čerstvě prořídlého vzduchu, vzduchu provoněného tísícem světel. Koukla jsem se na okna svého bytu,popadla kufr a šla vstříct novému osudu.....
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kája Kája | 6. dubna 2012 v 10:19 | Reagovat

pěkný :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama